6 Kdo je nejsilnější?
Zrcátka z prastarého stromu

Kdo je nejsilnější?    Přehrát

Bylo-nebylo. Pohádka-nepohádka. Omšelé příběhy náhle ožívají... Bylo-nebylo, stalo se – nestalo. Jen letmá vzpomínka zůstala, z hluboké paměti vyklouzla a jako vlaštovka na jaře z rozličných krajů předalekých k nám zaletěla…

Jeden silák se chvástal, že je nejsilnější, ale aby to mohl dokázat, potřeboval najít někoho stejně silného, s kým by zápasil. Jednou šel takhle po silnici, a koho nepotká – pěknou ženu, která nese přes rameno vzrostlý jasan.

 „Copak to neseš?“ diví se.

 

A žena mu povídá: „Otci kus skály do oka padl, chci tenhle jasan přitesat, aby si jím mohl balvan vytáhnout.“

 

„Inu,“ povídá silák, „to je mi novina. Tak mu řekni, ať přijde na náměstí, že změříme své síly.“ A už se hrne do města.

 

Sešli se v pravé poledne, rychle našli rozhodčího a pustili se do sebe. Zápasili, byla to, věru, podívaná, jen co je pravda. Šla kolem žebračka, dívá se na ně a povídá si: „Škoda, že se na ten zápas nemůžu dokoukat, mám doma na kamnech polívku.“ Ale co, popadla je do ruky, strčila do zástěry a odnesla je domů. Doma je pustila na dvorek a dívá se, jak se perou. Náhodou šel kolem fousatý myslivec a ti dva se mu připletli do fousů.

 

„Hele, to se ale smrklo,“ povídají ti dva rváči a zápasí dál. Protože foukal vítr a myslivec si to štrádoval, vypadli mu za humny. Perou se dál, jen kosti praští. Šel kolem zrovna výběrčí daní toho království, kterého přepadli loupežníci a sebrali mu peníze i boty. Nohy mu po cestě rozpraskaly a do těch prasklin se zaklínili ti dva zápasníci. Bojují dál, o ničem neví, jeden druhého mydlí, těší se, jak nad ním zvítězí.

 

Výběrčí je donesl do královského paláce, a jak procházel kolem komnat, průvan ho pošimral pod nosem, že kýchl, až nadskočil. Zápasníky chytl průvan taky a mrsknul jimi do jedné komnaty, kde seděla u zrcadla princezna. Vstala, že zavře dveře, taky se jí chtělo kýchnout. Ale co to, najednou frrnk, a ti dva jí přistáli na řase. Princezna šla zrovna na procházku. Chůva jí přivedla psíčka a vyrazili na náměstí. Podpatky jí ťukaly tuk tuk tuk tuk. Rváči se na řase dlouho neudrželi a spadli na zem. Zrovna na ten plácek, kde se rvát začali. Rozhodčí povídá: „Je to nerozhodně!“ A publikum jim zatleskalo.

 

Takhle se perou všichni rváči na světě. Perou se a nehledí kolem…