Ludmila Ojun
O šamanech

TUVINSKÁ ŠAMANKA Ludmila Karaoolovna Ojun

Navštívila v červnu 2007 naši republiku, aby zde otevřela První etnografické a obřadní centrum sibiřského šamanismu, nazvané ŠAMANSKÁ JURTA.

Zde pravidelně každý víkend lektoruje semináře, kde zájemci se tímto mohou seznámit s jednotlivými šamanskými obřady, které vzešli z dávného umění starých šamanů a používají se již mnoho století.

Vzhledem k zájmu lidí, kteří ji žádají o pomoc a radu, pořádá i praxi těchto obřadů individuálně a i tímto se snaží předat lidem to, co se naučila od dávných předků. A ukázat nám, že i v dnešní moderní a uspěchané civilizaci mají staré znalosti stále svoji sílu i bez technologického úsilí.

Tato čtyřicetiletá Tuvinka se stala šamankou poté, co ji životní těžkosti přivedly na pokraj sil. Tehdy ji navštívili duchové a v místní televizi zachytila zprávu o založení první šamanské školy při šamanském centru Chattyg Taiga (Větrná Tajga). Od duchů se dozvěděla, že se má stát šamankou a že její souhlas je nevyhnutelný. Do školy tuvinského šamanismu nastoupila 1. května roku 2000 a trvalo to čtyři roky, než získala patřičné zkušenosti a zasvěcení od svého učitele. Nyní léčí a provádí obřady i ve vzdálených osadách Tuvy, odvážejí ji do hor nebo do tajgy na místa, vzdálená několik stovek kilometrů.

O svém šamanském původu vypráví: „Když jsem se stala šamankou, začala jsem pátrat po svých kořenech. Po mateřské linii jsem objevila prabábu, která žila v místě zvaném Ustuu-Iškin. Jmenovala se Ondar Daryjmaa. Dělala pohřební obřady 7. a 49. dne, obřady u pramenů a posvátných stromů. Moje matka mi vyprávěla, že, když jí bylo osm let, viděla obřad, kdy za prababičkou přišla nemocná žena se svými příbuznými. Rituál se konal u pramene. Šamanka vzala svou šedivou kozu a přivázala ji ke stromu poblíž pramene. Potom udělala z mouky a vody rybu, přivázala ji nitkou k větvi a spustila ji do vody. Čas od času při obřadu nutila kozu, aby mečela, neboť prostřednictvím ní navracela ztracenou duši nemocné ženě.
Také z otcovy strany jsem objevila prabábu Dalmaštaj, která dělala obřady v
Ejpit-cheme. Zapalovala ohně a rozdávala účastníkům obřadu vařená střeva...“