Jak se učí boháči jíst    Přehrát

Bylo-nebylo. Pohádka-nepohádka. Omšelé příběhy náhle ožívají... Bylo-nebylo, stalo se – nestalo. Jen letmá vzpomínka zůstala, z hluboké paměti vyklouzla a jako vlaštovka na jaře z rozličných krajů předalekých k nám zaletěla…

Jeden bohatý kníže se zatoulal kdesi v lesích. Když už myslel, že se z lesa nevymotá, uviděl chalupu, kolem ní se páslo stádo ovcí. Ovčák stál na zápraží a díval se, kdo to k nim jde. Kníže poprosil o nocleh, ale neřekl, kdo je.

Prohlásil se za vandrovního, a že se zrovna vrací z ciziny domů. A protože byl čas večeře, ovčák ho pozval ke stolu. K jídlu měli kyselo s houbami, však byli taky na horách! Kyselo v létě bývalo i sedmkrát do týdne, zvláště když se houby urodily…

Zasedli pěkně ke stolu, kolem dokola, ovčačka přinesla kotel kysela na stůl a postavila ho doprostřed, ať si každý podle chuti nabere. První si nabral ovčák, pěkně odspoda, jak se slušelo. Jako druhý si měl nabrat host, který seděl ovčákovi po pravici. Kníže se nedal dvakrát pobízet, pořádně mu vyhládlo. Vzal naběračku a začal s ní klouzat po vrchu, aby si nabral co nejvíc mastnoty. Omastek měl v chudých rodinách tehdy velkou cenu!

Jak to ovčák uviděl, popadl lžíci a plesknul jí knížete po ruce. „Naber si odspoda,“ povídá. „ať si každý může život omastit!“

Kníže na to neřekl á ani bé, nabral si, jak se slušelo a poslušně to zajedl krajícem chleba.

Na druhý den, když se loučil, povídá ovčákovi. Přijď příští týden ke mně, budu tě hostit já. Můj dům stojí za lesem.

Uběhl týden a ovčák se chystal ke knížeti. Nevěděl však, že to byl kníže, a tak když uviděl palác, zdráhal se tam jít. Ale kníže ho uviděl oknem už z velké dálky a vyběhl mu v ústrety, aby ho přivítal. Nic naplat, oběd je na stole, ovčáku, tož si dej! U slavnostní tabule seděl taky knížecí správce. Byl mlsná huba, a když uviděl nějaký pěkný kousek pečínky, hned se po něm natahoval… Když to ovčák uviděl, nemohl se udržet, popadl lžíci a bacil ho jí po ruce. Správce vykřikl a těšil se, že si chudáka kníže podá. Ale kníže namísto toho, aby ovčáka ze síně vykázal, pěkně ho pochválil.

Od té doby v knížecím paláci zavládly jiné pořádky – správce přestal správcovat a bača se stal knížecím pobočníkem. Ne nadarmo se říká, jak k jídlu, tak k dílu…