4 Když se ti daří
Zrcátka z prastarého stromu

Když se ti daří    Přehrát

Bylo-nebylo. Pohádka-nepohádka. Omšelé příběhy náhle ožívají... Bylo-nebylo, stalo se – nestalo. Jen letmá vzpomínka zůstala, z hluboké paměti vyklouzla a jako vlaštovka na jaře z rozličných krajů předalekých k nám zaletěla…

Starého psa vyhodili. „Jdi, kam chceš! Jen darmo ujídáš, co už dávno nezasloužíš!“ Nešťastný pes došel k lesu, sedl si na mez a zanaříkal. Jeho nářek uslyšel vlk. „Co se ti stalo?“ A pes mu všechno vypověděl.

„Nevěš hlavu, pomohu ti,“ řekl vlk. „Jen jdi na pole a až do huby popadnu sedlákovo dítě, utíkej za mnou a dítě jim zpátky přines. Budeš se mít zase jako v ráji!“

 

Pes udělal, co mu vlk poradil. Vlk se přikradl k poli, na zemi tam leželo zabalené dítě. Chytil ho do tlamy a dal se na útěk. Selka vykřikla, ale bylo pozdě. Jen starý pes, který se tam jakoby náhodou nachomýtl, za vlkem vyrazil.

 

Než se kdo nadál, bylo dítě zpátky. Sedlák psa pohladil, dal mu najíst a pustil ho zpátky na dvorek.

 

Psu se dařilo od té doby dobře a teď chtěl on na oplátku zase pro vlka něco udělat. Byla zrovna v tom domě hostina a tak pozval vlka na něco dobrého k snědku. Když byli hosté v nejlepším, pustil pes vlka pod stůl a přinášel mu jen samé dobroty. „Jez, poměj se, brachu, takys na mě v nejhorším pomyslel!“

 

Vlku bylo dobře. Najedl se, napil, a jak byl v ráži, začal od radosti zpívat. Hosté, jak to uslyšeli, popadli, kde co bylo, vidle, hole, sukovice, a hrrr… na vlka. Vlk se dal na útěk a pes za ním. Hospodář začal hosty uklidňovat: „Jen se vraťte ke stolům, můj pes ho prožene…“

 

Vlk a pes se sešli za chalupou. A pes mu povídá: „Musels vřískat na lesy? Copak neznáš tohle přísloví?

 

Když se ti daří, buď zticha jako myš! Budeš se radovat na věky!“

 

A vy si to zapište za uši!