Rozhovory
|
Rozhovor pro iDnes.cz
iDnes.cz, 21. května 2012
Milovala sibiřské pohádky, lákaly ji tajgy a tundry. Logicky tedy vystudovala etnografii a první její cesta vedla na Sibiř. "Když jsem tam přijela, bylo minus 53 stupňů Celsia," vzpomíná Pavlína Brzákov
Proč vás zajímá právě Sibiř? Už v dětství byla mou oblíbenou knížkou taková otrhaná, po prastrýci, v níž byly příběhy ze stepi, tajgy a tundry s fotografiemi těch míst. To se mi hodně vrylo do paměti. Pak jsem četla další sibiřské pohádky, na gymnáziu jsem se začala zajímat o české legionáře, kteří působili na území Ruska v době první světové války a občanské války. Dostala jsem se k jejich zápiskům, což mi přiblížilo Sibiř asi ze všeho nejvíc. Když jsem se dostala na etnografii, tak už bylo jasné, kam pojedu. Když totiž etnograf zůstane doma, nezíská v oboru praktické zkušenosti.
|
|
Celý článek...
|
|
Rozhovory
|
Sibiřské návraty
Příloha MF Dnes - ONA DNES, 21. května 2012
Odkaz na příspěvek z cyklu O cestovatelkách - 1. část - zde
Odkaz na příspěvek z cyklu O cestovatelkách - 2. část - zde
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- |
Rozhovory
|
Různé světy
Magazín Víkend, příloha Hospodářských novin č. 47, 25. listopadu 2011
Rozhovor se spisovatelkou Pavlínou Brzákovou o moderním šamanismu, obřadech u dubu U svatého Donáta a psaní v maringotce
V oblasti střední Sibiře sbírala legendy lesních pastevců Evenků. Dnes do české krajiny přináší přírodní obřadnost. „Hledám duši stromů, kamenů, řek a hor,“ říká spisovatelka a etnoložka Pavlína Brzáková.
Rozevlátá, nespoutaná, divoká a jemná zároveň. Plná tajemství, dobrodružství a dálek. Takový byl můj první dojem, když jsem ji v roce 1999 poznala. Bylo jaro a já psala článek o křesťanských a pohanských zvycích, jimiž naši předkové vítali jaro a zaháněli zimu. Pátrala jsem po etnologovi, který by mi povyprávěl, kde se vzal zvyk vynášení smrti, obětování beránka, pálení čarodějnic i stavění májky. Tehdy už za sebou měla Pavlína několik cest na Sibiř.
|
Celý článek...
|
Rozhovory
|
Šamanstvím k národnímu obrození
Reflex, 31. 3. 2005 Na počátku byl její zájem o šamanská tajemství, proto se coby začínající studentka etnologie vydala v roce 1991 poprvé na Sibiř. Dnes má PAVLÍNA BRZÁKOVÁ (33) za sebou sedm pobytů v těchto končinách. Mezi tamějšími lidmi -- zejména Evenky a Tuvinci - našla hodně známých a přátel, jejichž osudy popsala v několika knihách. Zná mnohé sibiřské šamany i šamanky a jako vědec se snaží přijít na kloub jejich působení. Kolikrát vám šlo na Sibiři o život? Třikrát to bylo dost vážné. Například při převrhnutí loďky v peřejích řeky uprostřed tajgy na konci zimy. Nebo se na mě v noci opilec dobýval do domu, v němž jsem bydlela sama, a když sekyrou rozštípal dveře, zachránila jsem se útěkem na střechu a pak přes střechy okolních domů. Ale nejvíc nahnuté to se mnou bylo při dvoutýdenním bloudění v tajze s jedním podivínským pastevcem.
|
Celý článek...
|
Rozhovory
|
Pavlína Brzáková na toulkách napříč časem
Týdeník Rozhlas, číslo 28/2001, 2. července 2001, odkaz
Jakým zvláštním řízením osudu jsi se ocitla na stezce šamanů a bosorek? To je trochu delší historie. Osek, kde jsem se narodila, je u lesa. Dědeček tam se mnou chodil na vycházky a vyprávěl pohádky o zvířatech, že to byl zážitek. Dodnes z toho čerpám sílu. Tam vznikl můj vztah k přírodě a snad i k literatuře. A Sibiř? Už na gymnáziu jsem začala psát historii své obce a stařičká paní hostinská mi svěřila deník svého manžela legionáře, v němž popisoval, co všechno naše legie v Rusku zažily. Nedalo mi to a ve vojenském archivu jsem pátrala po osudech jeho druhů. Tenkrát se to moc nelíbilo a ve škole mi téma mé práce vymlouvali, ale přišel listopad a najednou se "mé" legionářské příběhy hodily do jakéhosi sborníku. Sibiř z doby první světové války jsem tedy znala, Sibiř dnešní mě moc přitahovala, ale to bylo všechno. Když mě ale nepřijali tam, kam jsem se hlásila, a "náhodou" vyšel obor etnologie, všechno se to navzájem propojilo.
|
Celý článek...
|
|
|
|
|